Gastibelza, muž odhodlaných činů,
zved k písni hlas:
Vzpomíná si tu někdo na Sabinu?
Znal ji kdo z vás?
Tulte se, dívky, jako bajadéry
k svým rozmilým!
– Kéž by však ztich ten vítr od Sierry,
než zešílím...
Znali jste aspoň Sabininu matku?
Tu každý zná:
čarodějnice, zralá pro oprátku,
zlá babizna.
Navedla srdce líbezné své dcery
k hrám motýlím...
– Kéž by však ztich ten vítr od Sierry,
než zešílím!
Jen hleďte, ať se každý v kole točí,
dokud je čas!
Bylo jí šestnáct; v tůni černých očí
se příslib třás...
Hle! Dejte zlatku tomu starci, který
jde obilím!
– Kéž by však ztich ten vítr od Sierry,
než zešílím...
Jak byla krásná, povědět se nedá:
jak z pohádky.
Jednoho dne si vyšla do Toleda;
tři dukátky
na řetízku jí střely před dotěry
a násilím...
– Kéž by však ztich ten vítr od Sierry,
než zešílím!
Spatřil ji král, jenž kolem na procházku
jel s infantkou;
– Neteři, řekl, – učiň tuhle krásku
mou amantkou
a titul vévodkyně z Calavery
jí udělím! –
– Kéž by však ztich ten vítr od Sierry,
než zešílím...
Zda jsem ji rád měl? Nevím, když se ptáte,
vím pouze to,
že jizvami mé srdce od tenkráte
je poseto
a že jsem se stal od té zpronevěry
psem zbloudilým...
– Kéž by však ztich ten vítr od Sierry,
než zešílím!
Zanedlouho se navrátila domů
má Sabina.
– Ty blázínku můj, že bys věřil tomu!
Jsem nevinná! –
Marně jsem čelil štítem nedůvěry
rtům zlotřilým...
– Kéž by však ztich ten vítr od Sierry,
než zešílím!
Zakrátko na mne pohlížela spatra,br/>
neměl jsem nic,
a ona chtěla, jak ta Kleopatra,
mít stále víc.
Čekala, až své groše za večery
s ní rozptýlím...
– Kéž by však ztich ten vítr od Sierry,
než zešílím!
Bohatý vdovec, vetchý hrabě, vlezl
mi do zelí;
do týdne si ji na svůj zámek vezl.
Když míjeli,
odtrh mi otec ruku od sekery
jen s úsilím...
– Kéž by však ztich ten vítr od Sierry,
než zešílím!
Tancujte! Přece tesknit nebudete!
Jakýpak div,
že holka z hor se vdala za hraběte,
když prstem kýv!
I mne to přebolí, jen co se v šerý
hrob uchýlím...
– Kéž by však ztich ten vítr od Sierry,
než zešílím!
Od těch dob táhnu světem, bez přístřeší,
a do tance
zní všem, jež láska zahřívá a těší,
má romance.
Kéž očištění srdcí od nevěry
jí docílím...!
– Jenom si duj, ty větře od Sierry,
at zešílím!
1. března 1837